Mikulášský běh

Dne 5.12. 2015 se uskutečnil ve Struhařově Mikulášský běh, začínal v 13:00 a končil kolem 15:00.
Běželi se tři různé kategorie. První byla určena pro nejmenší závodníky, kteří museli oběhnout dvě kolečka okolo fotbalového hřiště. Druhá kategorie byla pro děti od 10 do 14 let, která činila 1,9 km v lese za fotbalovým hřištěm. Třetí byla určena pro dospělé a měřila přes 5 km. My jsme běželi střední kategorii, kde závodili další sportovci.
Ve 13:40 jsme konečně vystartovali. Běželo nás šest z toho dvěma bylo pod deset let. V první polovině trati, která se mi hodně líbila, se na vedoucí příčce držel Vojtěch Zuza, hned druhá byla Eliška Poborská, Alex Pethö (čili já) byl už s větším odstupem na třetím umístění, a na čtvrtém místě byla Markéta bez naděje na medaili. Ve druhé polovině jsme dlouho běželi dolů a potom zase nahoru. V cíli byla nakonec první Eliška Poborská, o šest sekund pozdějí doběhl Vojtěch Zuza, po dalších pěti sekundách jsem doběhl já a o půl minuty později doběhla Markéta.
Po doběhnutí hlavní kategorie, kde zvítězil Jiří Zajíc, bylo vyhlášení a další Mikulášský běh byl za námi.

Mezigenerační propast

Když se řekne stáří, tak mně osobně se nic
konkrétního nevybaví a myslím si, že podobně to vnímá i většina ostatních
mladých lidí. Možná se nám totiž ani nemá co vybavovat - jediný kontakt se
starými lidmi máme, když jedeme jednou za měsíc k prarodičům. Pokud by se
mě však někdo zeptal, jak si sám sebe představuji v pokročilém věku, tak
si pravděpodobně podvědomě raději představím toho „ideálního“, finančně
zajištěného a zdravého staříka z hollywoodského filmu, který si plnými
doušky užívá svého volného času, než abych přemýšlel, jak se vlastně má ten
normální reálný senior.  Nepopřel jsem si
v té chvíli sám v hlavě tu opravdovou skutečnost v podobě samoty
a balancování na hraně chudoby? Je to tím, že se s tou skutečností,
v podobě starších členů rodiny, dostatečně nevídáme? Není to tak, že
bychom se báli všeho, co by nám postupně rozbilo naše růžové brýle? Sám nevím a
ani netuším, jaké by to teoreticky mohlo mít řešení. Zdá se mi to ale být
dalším zapadajícím kouskem do mozaiky dnešní společnosti. Položil bych ho hned
vedle dílků, jako jsou ztráta posvátnosti rodiny či manželství a všeobecně
známý český odpor k náboženství. Jakoby to mělo všechno podobnou příčinu.
Ignorujeme vše, co po nás vyžaduje vyšší morálku, jelikož to vnímáme jako
omezování svobody, kterou si konečně chceme užívat?

Kdo jsme?

Asi všichni víme, že Struhařov nabízí nejen mládeži spoustu aktivit a možností vyžití. Kromě SDH Struhařov, který se pravidelně účastní soutěží v hasičském sportu ve všech věkových kategoriích, existuje také kroužek keramiky, fotbalový oddíl a například také taneční pro dospělé. Počátkem letošního školního roku zde ale vznikla volnočasová aktivita, která se obvykle na vesnicích až tak nevidí – Novinářský kroužek. Ten si klade za cíl vydávání vlastního časopisu, ve kterém si určitě každý najde svůj šálek kávy. Časopis se bude zabývat nejen novinkami a reportážemi ze Struhařova a blízkého okolí a zajímavostmi z místní přírody a historie, ale nabídne i odpočinkové pobavení pro děti a dospělé. Mladí novináři si pod vedením Jiřího Matějovského dali za cíl, vydávat klasický časopis, který dokáže zaujmout všechny bez rozdílu věku. Abychom tedy dokázali uspokojit poptávku i u lidí, kteří si na klasickou formu příliš nepotrpí, připravili jsme kromě tradiční tištěné podoby  také internetovou verzi dostupnou pod oficiální doménou obce Struhařov, kde najdete i další zajímavé články, které se do "papírového" vydání už nevešly.  V neposlední řadě bychom také rádi poděkovali obecnímu úřadu Struhařova za laskavé poskytnutí prostor mateřské školky pro náš kroužek. Za celý náš kolektiv doufáme, že se nám podaří oslovit každého z vás a budete se spolu s námi na každé nové vydání těšit.